Každý krok se počítá
Pokud se vám mini-esej líbí, podívejte se na knížku Atomové návyky od Jamese Cleara, který se jim věnuje podrobněji.
Častá chyba, kterou u ostatních vidím, je ta, že si dávají až moc ambiciózní cíle, které nevydrží střet s realitou. Následně se jim nepodaří je splnit, a tak si řeknou, že jelikož je nezvládli, tak to znamená, že „nejsou pro ně“.
Přitom o jednotlivých cílech to není, jde o jednotlivé kroky, které uděláme. V tomhle kontextu je populární u alkoholiků poučka „one day at a time“ (jeden den za dnem), kdy stačí vydržet bez alkoholu jen jeden den, a ne měsíc, rok, nebo celý život. Chyták je v tom, že si člověk další den řekne, že to vydrží i další den. A než se naděje, může abstinovat třeba i pár let. Tenhle princip jde ale uplatnit u čehokoliv. Třeba u cvičení stačí cvičit jen jeden den, a stačí udělat třeba jen jeden klik. Příští den se situace opakuje, a třeba se přidá pár kliků navíc. Takhle se postupně na jeden malý krok nabaluje víc kroků, a po nějakém čase se člověk ocitne v cíli. Nezáleží totiž tolik na tom, aby ušel co nejvíc, ale aby šel správným směrem, a i pokud k němu jde i jen jedním krokem za den, tak se tam nakonec dostane. Stejného výsledku se ale nedočká, když si řekne, že ujde 5 km za den, ale po ujití 1 km se otočí zpátky a řekne si, že „to není pro něj“.
Proto si pamatujte, že každý krok se počítá a že není potřeba v jeden den vyjít Mt. Everest, ale stačí k němu udělat každej den jeden krok, kam chcete jít, a ne tam, kam nechcete.